Co si vlastně myslí??!!!

13. ledna 2012 v 23:34 | Ywen |  Něco o mě
Už mě to ale vážně sere. Si myslí, že jednou za tejden příde ke mě do pokoje, zeřve mě, že mám bordl a odejde? Tak doprdele když se mu můj pokoj nelíbí, ať do něho neleze! Nebo já to vážně nechápu. Jediný, co tady je, že nemám ustlanou postel a přes židli mám hozený rifle a tričko. No to je vážně bordel jak sviňa :D. A samozřejmě jeden jedinej argument je ,,Co když si sem někoho pozvu a budu mu chtít ukázat, jak bydlíme?" Tak ať je kurva netahá do mýho pokoje, já k němu taky nelezu... Už mě to vážně sere. Co má kdo cizí lest do mýho soukromí? A když sem teda už hodně nasraná, že už ani zatínání pěstí a skřípění zubama nepomáhá, řeknu ,,ale vždyť je to můj pokoj". A na tohle dostanu jednoznačnou odpověď. ,,Tady ti nic nepatří, holčičko." Tak prosim, když mě tady nic nepatří, já taky můžu jít klidně někam do prdele, jak to v prváku udělala moje sestra. Tři měsíce jsme ji neviděli a potom už nikomu nevadilo, že večer chodí ven, že nemá poklizeno, že není to a ono. Ale do mě to budou rejpat pořád.
Před chvílí sem zase přišel a budu se snažit vylíčit náš rozhovor:
,,Co ten bordel tady?" zeptal se mě a ukázal na ony dva kusy oblečení na mém stole, školní tašku pod ním a neustlanou postel. ,,Odpověz mně. Co ten bordel?"
,,Co ti mám odpovědět?" zeptala jsem se, protože nechápu cíl otázky.
,,Už jsem ti snad jasně řekl, že tady budeš mít poklizeno"
,,To jako non stop?"
,,Co kdyby sem někdo přišel?" zeptal se. Pokrčila jsem rameny. ,,No odpověz, co kdyby sem někdo přišel?"
,,Kdo by sem jako měl chodit?" upřesnila jsem otázku a hypnotizovala polštářek se Sněhurkou.
,,No já nevim, třeba si někoho pozvu, budu mu chtít ukázat, jak tady byslíme a ty tady máš takovej mrdník (tohle slovo má strašně rád) A hlavně neříkej, že je to tvůlj pokoj. Tobě tady totiž, holčičko, nepatří vůbec nic. Jenom ten mrdník."
,,Stejně sem nikdo nepříde, tak ho uklidím až ráno (bylo něco po jedenácté večer)."
,,Už jsem ti říkal, že tady bude pořádek pořád! A jestli nestíháš, tak já ti pomůžu a všechno jako to tady leží vyhodim. Chceš abych to udělal?"
Nic jsem neřekla. Co taky. Jen jsem si v hlavě opakovala Drž už kurva hubu!!
,,A kdyby ses místo sedění u počítače učila, už bys všechno určitě uměla. Dneska tam sedíš celý odpoledne."
A teď pro upřesnění. Domů jsem přišla zhruba v 16:45 a seděla jsem s mamkou v kuchyni, protože můj milovaný tatíček seděl u komplu. V 17:00 se odebral do ložnice a šel se dívat na zprávy a viděl mě, že jdu k počítači, to ale bylo proto, že jsem si prohlížela obrázky slohů architektury kvůli dějepisu. To mi zabralo asi 15 minut. Takže 17:15 jsem se odebrala na svou postel a šla se učit fyziku, v pondělí píšeme pololetku. Neměla jsem dopsanej jeden zápis, tak jsem se podívala na wiki, jak to vlastně funguje. To bylo asi 17:40, čili po zprávách a můj milovaný tatíček šel kolem do kuchyně a viděl, že jsem pořád na komplu. Odebrala jsem se zpět na postel a když jsem naznala, že bych fyziku mohla zvládnout aspoň na trojku (nejhůř), vytáhla jsem biologii, ze které budeme psát test. Tam mi ale chybí zápis z pletiv a proto jsem šla na chvíli na facebook a požádala kamarádku, jestli by mi zápis neposlala. To se tatíček vracel z kuchyně (to mám ale štěstí, co?). Pak jsem čekala a čekala a nic a v 18:30 jsem se šla podívat na simpsonovi, bez kterých si svůj den nedokážu představit. K počítači jsem si sedla něco po 20:00, abych udělala něco do němčiny a ještě si zopakovat slohy. Pak přišel tatíček a požádal mě, jestli bych na chvíli nevypadla, že se potřebuje podívat na cestu, kudy má v pondělí jet. Asi po dvou minutách, kdy naprosto trapně předstíral, že něco hledá na mapách si zapl Emilku Holubovou a Montezumův poklad a hrál asi do 21:30. Po tu dobu jsem si četla, což je velmi příznačné, protože mě zase neviděl, že bych se učila. Ve 21:30 už jsem byla tak otrávená, že se mi nechtělo nic dělat. Chvíli jsem jen tak ležela a přemýšlela. Když jsem zjistila, že ani v televizi nic nedávají, šla jsem asi ve 22:00 k počítači, kde jsem chvíli hrála Diabolo II. a pak si pustila pár písniček. V tom přšel otec a dál se to odehrálo tak, jak jsem už napsala.
Tak chápete to? Doufám, že si aspoň někdo přečte celý článek a pochopí mě, protože já to nechápu. Ale vždycky, když se učím, tak on u toho není. Já nevím, jak to dělám, není to schválně, ale je to tak. A on s tím má strašnej problém. Samozřejmě pak mě to tak vytočilo, že jsem prostě musela napsat tenhle článek. Ale to už je vážně všechno, musím jít spát.
Dobrou noc a pevný nervy těm, který bezdůvodně prudí jejich rodiče.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Deadly Destiny Deadly Destiny | Web | 14. ledna 2012 v 10:42 | Reagovat

Jej, tak už chápu, žes nějak tak chápala můj článek, protože to jsem měla včera taky... "Ty ses mi hrabala ve věcech" "Ne, já je jen uklidila, co kdyby sem někdo chtěl přijít" "Nikdo sem nebude chtít přijít a kdyby, tak co kdybych to uklidila samam... navíc - bylo tu uklizeno" "Ale takhle je to líp"... já už vážně chci pryč... nesnáším když mi někdo sahá na moje věci, či je přemisťuje... nejspíš jsem zjistila, že mám obrazovou pamět... vidím, když přemístila cokoli...a o to víc mě to štve... protože přesně tak... tady mi nic nepatří, tady nic není moje, tady nemam žádný soukromí...

2 Shizumi Shizumi | Web | 10. února 2012 v 17:59 | Reagovat

Jak vás tak čtu holky, nemáte to lehký :/ Protože když už nemáte ani soukromí a čas od času od rodičů pokoj - to pak není žádný dospívání -_-"
Nepomáhá jim nějak systematicky promlouvat do duše, nějak jim vysvětlit, co vám vadí ? Nebo to je fakt jen čistá radost rodičovstva z buzerace svých potomků :( ?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama