Vypadají jako naprosto obyčejně. Chodí městem jako stíny, vždy sami a nikdy si nevšímají okolí. Přes den je najdete v kanceláři, za pultem v ochodě, u promítače v kině, vlastně na jakémkoli naprosto běžném místě. Pracují, sedí, nebo jen tupě zírají před sebe. Nesnaží se nijak splynout z davem, protože vědí, že nikdy nezapadnou do normálního světa, a proto se nesnaží ani nijak vyčnívat.
Ale v noci se probouzí jejich duše. Ožívají. Chodí do barů, tančí u tyčí, v noci nikdy nespí. Nezáleží na tom, co mají na sobě, jak vypadají, protože vždycky to budou oni. Jen v noci jsou skuteční. Nejste to i vy?
V noci spím, žiji ve dne. Tvůj článek mi připomněl moji nedávnou návštěvu jednoho music baru, no vyrazila jsem si po dlouhé době a kupodivu, tam těch masek bylo a jak zvedali nosánky, když jim někdo či snad jeho úbor nevoněl. Radost se podívat na to, jak se dnes měří hodnota člověka, ale tohle si děláme sami, tím jak se chováme, jak povrchní dokážeme být a ne že ne. článek se mi líbí.