Prosinec 2011

Prosím, vysvětlete mi to... :D

28. prosince 2011 v 23:02 | Ywen |  Nezařazené
Poslední dobou narážím na blogy tohoto, také tohoto nebo tohoto typu. Mohli byste mi prosím vysvětlit, co to je? Prosím, strašně moc by mě zajímalo, proč si někteří idé zakládají takovéhle blogy... Nechápu to, ale jestli to má nějaký smysl, mohli byste mi ho říct? :D Děkuju :D

Proč musí být vždycky nadpis? :D

23. prosince 2011 v 22:06 | Ywen |  Blog
Tak jo, chtěly bych poděkovat dvěma slečnám, které mi dost možná otevřely oči. Díky Zorko a KadetJaino (snad jsem to napsala dobře), zamyslela jsem se nad těmi komentáři a něco si asi uvědomila. Máte pravdu, že blog o ničem není, vím to, ale nevím, jestli jsem schopná to změnit. Abych ale řekla upřímě, při psaní se nedokážu otevřít, asi to pro mě není. Opravdu dobře se cítím jen při psaní povídek nebo básniček a tak podobně. Psaní na TT mi vůbec nejde, protože je snad pokaždé téma, které mi třeba vůbec nic neříká nebo takové, ke kterému už prostě nemám, co říct.
Ale teď trochu nevím co s tím. Mám dvě možnosti, buď se to pokusit změnit nebo prostě skončit. Nemám na to a proto zvolím tu druhou. Ne hned, ale co nejdřív, pokud se teda něco jako zázrakem nestane.

Co ještě chcete?!!!!!

21. prosince 2011 v 18:15 | Ywen |  Blog
Tak mi řekněte, co ještě chcete!!!
Chodím na vaše blogy, komentuju vaše články a vy na mě serete!!!
Proč??
Já se tak snažím a stejně sem nikdo nechodí!!!
Pro koho jako myslíte, že ty debilní články píšu?
Asi pro sebe, ne?!!!
To jste takový sobci, že i když se snažím a na většině blogů, na které narazím, nechávám tak tři komentáře, vy sem nemůžete ani zajít?
Bože, to je ale svět....

Škrtání SB a hledání nových :D

20. prosince 2011 v 20:59 | Ywen |  Blog

Ahojte všichni,

provedla jsem drobné seškrtání mých SBček, protože jsem stejně nestíhala obíhat a navíc někteří měli pozastaveno na dobu neurčitou a tak dlouho blog ani nemusím mít já. Takže všechny, kteří nepřežili, tak sorry, ale všechno musí jednou zkončit.
Ale taky začít, a proto se znovu začínám přátelovat!!! :-D Jedinečná šance a DOČASNÁ, takže jestli má někdo zájem, tak se přihlaste do komentářů a já juknu na váš blog.
Mám pouze pár pravidel a to docela důležitých:

1. Když se staneme SB, měli bychom si vzájemě komentovat nějaké články. Spřátelujeme se přece proto, že se ti můj blog líbí, ne?

2. Nespřátelím se s každým, ale jen s tím, kdo mě zaujme.

3. Jestli pozastavíš na dobu neurčitou, mažu, leda že bys měl nějaké privilegium.

Tak pište, už se moc těším :D

Umřel Václav Havel

18. prosince 2011 v 13:25 | Ywen |  Nezařazené
Jako první bych chtěla poprosit všechny, kteří jak říkají mají plné zuby stále se opakujících zpráv, aby k tomuto článku nenechávali komentáře, protože nestojím o hloupé připomínky. Prostě chci jen vyjádřit názor na nadešlou situaci.
Tak už je to tady. Umřel i ten poslední, v koho jsem doufala. Nemoc ho dostala ve spaní.
Ať už byl pan Havel ve skutečnosti jakýkoli, na mě vždy působil suveréně, mile a čišel z něho respekt. Je ho veliká škoda, protože rozhodně měl světu ještě co říct. Prostě umřel někdo, ke komu jsem vzhlížela, kdo pro mě to byl poslední spravedlivý, taková jediná naděje, že je ještě někdo, kdo bojuje. A už i ten poslední rytíř dobojoval... Česká republika mu může být za spoustu věcí vděčná, byl to náš bojovník za práva a demokracii, která už v dnešní době prakticky ztratila svůj význam.
Seděla jsem v kuchyni a nepřítomě sledovala televizi. Najednou se dole na obrazovce objevil červený rámeček, který upoutal mou pozornost. Začala jím projíždět slova, kterým jsem ještě několik minut nemohla uvěřit. Zemřel. On opravdu zemřel! Ztratila jsem rovnováhu a spadla ze židle. Ležela jsem na zemi a pořád mi před očima běžela ta slova, jako by mě opustil někdo velmi blízký. Brečela jsem a nemohla se zvednout. Udělalo se mi špatně. Sama nevím, co se to se mnou dělo, ještě že jsem byla doma sama. Jestli bude mít veřejný pohřeb, chtěla bych na něj.
Zemřela osobnost, politik, dramatik a spisovatel je jeden ze symbolů pádu komunismu. Spolu s ním Česká republika ztratila autoritu. Zemřel Václav Havel.
PS: Do komentů mi prosím napište, co si o něm myslíte, jaký k němu máte vztah.

Čeština je nádherný jazyk

16. prosince 2011 v 22:59 | Ywen |  Nezařazené
Tak nevím, jestli jsem jediná, které to vadí, ale poslední dobou si tak připadám.
Ale chtěla bych jenom říct, že každý Čech by se měl dobře naučit a porozumět své řeči, protože je pro něj nejdůležitějším jazykem, jazykem mateřským. Měli bychom být hrdí na svoji národnost a na svůj jazyk neboť je to to, co nás dělá Čechy. Který jiný jazyk má přesmyčky, tvrdé a měkké souhlásky, sedm pádů, ohebné koncovky a já nevím co ještě. Prostě čeština je jazyk tak bohatý, že mě vážně baví psát gramaticky správně a dohlížet na pravopis.
Omlouvám se proto, jestli jsem udělala nějakou chybu :D
Zase jsem to trochu odbyla, ale prostě nevím, co na témata týdne psát. Článek musí vycházet ze mě samé a ne ze zadání

Trochu věčné poezie

16. prosince 2011 v 22:08 | Ywen a Shakespeare |  Něco o mě
Naposled, oči,
naposled, paže, obejměte ji!
A vy, mé rty, vy brány dechu navždy
polibkem upište se nebytí.
...
Na zdraví, lásko! Lékárníku, dík!
Lék působí. - Umírám v políbení.

Co to áš v ruce, lásko? Cos to pil?
Tak tedy jedem ses mi zahubil?
Lakomče! Všechno vypils? Ani krůpěj
nenechals mně? Budu tě líbat na rty.
Snad na nich ještě trochu jedu lpí
a dá mi zemřít na léčivý doušek.
Tvé rty jsou ještě teplé.
Hluk? Tak tedy zkrátka. -Vítej, drahá dýko!
Zde je tvá pochva! Zde si rezavěj!

Už s chmurným mírem vchází chmurný den
a samo slunce těžkou hlavu zkrývá.
Jen zprostit toho, kdo je nevinen,
a trestat provinilé ještě zbývá.
Však věčně bude srdce jímat znova
žal Juliin a bolest Romeova.

Listuju si tady tam Shakespearem (momentálně totiž čtu Hamleta, ale všechny jeho tragédie mám v jedné knize) a padly mi do očí tyto řádky. Je to neuvěřitelné. Dovolte mi, abych vás seznámila s mím počínáním s touto knihou.
Je tomu pár let, dovoluji si tvrdit, že v té době jsem na takovou to literaturu nebyla zralá, co jsem si přečetla Romea a Julii. Louskala jsem ji strašně dlouho a pořád jsem se nemohla dobrat konce. Každému drhému slovu jsem nerozuměla a proto jsem naznala, že Shakespere nebude asi tak dobrým autorem, jak se zdá všem okolo mě. Jak říkám, je to už dávno.
V září jsem dostala papír povinné četby a když jsem se prokousala Biblí a Sofoklovou Antigonou, skočila jsem směle na Hamleta. Zprvu se mi tedy moc nechtělo, vzhledem k mím fřívějším zážitkům, ale nedala jsem se a po chvíli začtení se mi tajil dech. Něco tak překrásného jsem asi ještě nečetla. Nešlo mi do hlavy, jak by někdo, kdo napíše jednu hru tak dokonalou by mohl napsat jinou, která za moc nestojí a to mě donutilo si Romea a Julii přečíst znovu. Chci ale nejprve dočíst toho Hamleta. Na zkoušku jsem ale jen tak někde knihu otevřela a přečetla si jeden z mnoha Romeových monologů. Najednou jsem ucítila tu krásu slov a nechápu, jak mi tenkrát mohla připadat tak divná.
A pak jsem prostě dostala nutkání napsat tenhle článek, vypsat se ze všech svých pocitů. Prostě pokaždé, když se zase spojím s Hamletem, jeho slova cítím u srdce. Hrnou se mi slzy do očí a svírá se mi žaludek. Taková krása, tolik citů. Doslova prožívám děj spolu s postavami. Nechápu, že na mě něco může tak působit. Prostě i teď, když na to jen myslím, mi tělep projíždí všechny ty pocity od nádherných až po husí kůži. Bože, být tak u zrození těchto veledíl! Pohlédnout autorovi do očí. A pak už snad jen omdlít a nebo se probudit.
Jsem na sebe hrdá, po dlouhé době zase jeden kvalitní článek, do které jsem investovala čas a sto procentní snahu.

Pod maskou života

7. prosince 2011 v 12:22 | Ywen |  Jednorázovky
Vypadají jako naprosto obyčejně. Chodí městem jako stíny, vždy sami a nikdy si nevšímají okolí. Přes den je najdete v kanceláři, za pultem v ochodě, u promítače v kině, vlastně na jakémkoli naprosto běžném místě. Pracují, sedí, nebo jen tupě zírají před sebe. Nesnaží se nijak splynout z davem, protože vědí, že nikdy nezapadnou do normálního světa, a proto se nesnaží ani nijak vyčnívat.
Ale v noci se probouzí jejich duše. Ožívají. Chodí do barů, tančí u tyčí, v noci nikdy nespí. Nezáleží na tom, co mají na sobě, jak vypadají, protože vždycky to budou oni. Jen v noci jsou skuteční. Nejste to i vy?

Anorexie aneb opavdu chce někdo vychrtliny?

4. prosince 2011 v 17:03 | Ywen |  Nezařazené

Ztrácíš se před očima...

...rosteš jen ve vlastním stínu.

Jak luna mizí s nocí...

...v bělostných šatech pro nemocné.

Na chodbách v bludných kruzích...

...zářivka vyhasíná.

Odpouštíš...


A k čemu to je?
Pro to, abyste si zničili život v honbě za nemožnou dokonalostí v touze vypadat jako vyretušované fotografie dívek na mole.
Ale k čem to všechno je? Jednou stejně přijde stádium obviňování a přiznání si skutečnosti. Ale to už je většinou pozdě.
Doživotní následky, problémy, mentální poruchy a neplodnost.

Bohužel snaha po dokonalosti z časopisů leckdy končí špatně....

Ale může to znamenat i úplný konec.
Opravdu chce někdo anorektičky?

Obrázky: googlecz
Velký text: část textu kapely UDG, píseň Hvězdář

Asi už mi hráblo :D

3. prosince 2011 v 14:13 | Ywen |  Něco o mě
Začíná to se mnou být opravdu vážný. Už mě to asi vážně dostalo. V pátek nebo ve čtvrtek nebo kdy se mi zdálo, že je Patizón můj bratranec a že bydlí v české republice a píšeme si na facebooku. Dneska zase že byslím s Kůstkou a Boothem... Bože bože, to jsou sny. To sem vážně zvědavá, o čem se mi bude zdát dneska.