na Blog.cz

Vy, co si tohle čtete a nevíte, o co kráčí, tak no neřešte, stejně to nepochopíte, myslím, že to moc nepochopil ani David. Takže k věci.

Moc ani nevím, co říct, jak volit slova. Hlavně bych se ti chtěla omluvit. Mrzí mě, jak jsem se zachovala, bylo to ode mě hnusný. Ale já nevím, prostě jsem měla strach. Bylo toho moc a bála jsem se toho slova miluju tě. My dva spolu nemůžeme chodit. Každý jsme úplně jiný, ale můžeme být kamarádi.

A teď každý, kdo si to přečte, si řekne, jaká jsem mrcha. Fajn, když mi to řekla i moje máma, tak už je mi to jedno.

Nežádám, abys to omluvil, ale pochopil.

A víte, co? Nemám se za co omlouvat. Teď 22. 11. jsem dorazila z kina s milostivým panem Davídkem. Vzala jsem sebou svoji kamarádku Ichigo, abych zjistila, jestli má aspoň podobný názor jako já a aby mi případně poradila, co mám dělat. Díky moc, Ichi, vážně mi to pomohlo :D. Seš vážně mooooc hodná holka. Taky bych chtěla vyslovit zvláštní poděkování jedné slečně, která sídlí na tomhle tomhle blogu :D. Dííííky vám, holky. Vyříkali jsme si to, já jsem mu řekla svůj názor, on mě poslal do prdele :D. No co, taky řešení, ne? S prosím tě, Davídku, poslední věc. Ty seš ještě takový duševní miminko na to, abys s někým chodil. Uvědom si to a budeš v pohodě. A pozor, příště, až zase půjdeš s nějakou holkou, tak pozor, abys ji nesrazil svým obřím egem.