Je už dost pozdě, oči se mi zavírají a mám prostě chuť být trochu melancholická. Zasedla jsem zpět k počítači a prsty položila na klávesnici. No a to je problém. Co vlastně napsat? Nechci říkat klišé ani mluvit o lásce. To opravdu ne, ale chtěla bych mluvit o tom asi nejdelším vztahu, který mi kdy vydržel, nebyl jen jednostraný a bylo to vždycky něco víc, než jen kamarádství.
Chtěla bych mluvit se svým blogem.
Co pro mě znamenáš? Moc. Jsi kus mého života, svěřuji se ti, mám tě ráda. Znamenáš pro mě víc, než si možná lidi okolo mě myslí. Vracím se k tobě každý den a vždycky si najdu asoň pár minut. Samozřejmě to nebylo vždycky růžové, ale zdolali jsme spoustu překážek. Už to vypadalo, že bude konec, ale zvládli jsme to a já jsem ráda, protože takový, jaký jsi ty, už žádný jiný prostě není.
Už jsme spolu devět měsíců, devět dlouhých měsíců. Náš vztah se musel pěstovat hodně dlouho, ze začátku to teda nebylo nic moc, ale už bych tě neopustila. Vím, už hodněkrát jsme si dali pauzu, ale já se přece pokaždé zase vrátila, ne? A tys tu čekal úplně stejný jako předtím. A vždycky si mě vzal.
Miluju tě, na našem vztahu jsem už závislá.
máš u mě ohodnocený blog :)