Mstitelka

14. srpna 2011 v 21:43 | Ywen |  Jednorázovky
Stála tam. Jen tam tak stála a usmívala se s bouchačkou u jeho hlavy. Vlastně ji ani ruku nemusela moc zvedat. Seděl na židli ve svém zbrusu novém černém obleku, v ústech roubík a ruce přivázané k opěradlu. Snažil se zachovat si klidný výraz, ale třásl se po celém těle. Cítila to.
,,Myslíš si, že mě znáš?" zeptala se a pistolí mu šťouchla do hlavy. Nervózně pokýval hlavou.
,,Ano, myslíš, ale neznáš. Řekl bys, že jsem jako kniha, jejíž název prozradí veškerý obsah...ale jsem jako počasí. Jen se podívej ven na ty šedé mraky uprostřed léta."
Stála mu mířila na hlavu a obešla ho. Teď stála po jeho levici.
,,Myslíš, že jsem křehká panenka? Schodil jsi mě ze schodů, kopal mě do krve...ale já se nerozbila."
Cítila jeho pot. Byl jím doslova zbrocený. Topil se v něm, jako tuňák ve vlastní šťávě. Ušla ještě pár kroků. Její dlouhé jehly na černých lesklých kozačkách klapaly o zem.
,,Myslíš, že jsem hloupá?" zeptala se zase, sedla si mu na klín, až židle podivně zavrzala. ,,Ano, byla jsem hrozně...ale pochopila jsem, že jsi netvor. Myslíš, že tě ještě miluju? Omyl." přiznala ublíženě. ,,Milovala. A to pořádně."
Vstala. Lehce se rozkročila a stoupla si přímo před něho. Jeho hlava byla teň v úrovni jejích ramen, a to seděl.
,,A teď poslední otázka." řekla klidně, vyrovnaně, jako by na něj už bezmála půl hodiny nemířila dvaceticentimetrovou pistolí. Z úst mu vyndala roubík.
,,Myslíš, že jsem schopná zabít tě?" zeptala se s vážným úsměvem. Nehýbal se. Vlastně se jen třásl. Neodpověděl.
,,Ano."
A vystřelila.
Najednou ucítila velkou úlevu. Má to za sebou. Zvládla to. Ale co příště? To už nechá na jiných.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 5:32 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama