3. kapitola: Záchvat

16. srpna 2011 v 21:47 | Ywen |  Příliš mladá pro život
A bylo po milování. Tep měla ještě zrychlený, dech se jí uklidňoval. Za měsíc rodí, ale co by neudělala pro svého miláčka. Teď usínal vedle ní. Ležel klidně. Měl zavřené oči a ruku v její ruce. Krásný okamžik, chtěla si ho zachovat na později, až jí zase bude mizerně, protože se nevrátil domů, nezavolal, ignoroval ji. Kdyby to takhle mohlo zůstat napořád. Nádherná noc. Před očima se jí objevila dávná vzpomínka jako zažloutlá fotografie. Jsou u něho doma, leží vedle sebe v posteli, prsty propletené, on už usíná a ona si užívá tu chvíli, kdy je s ním, kdy ho má jenom pro sebe. Jejich poprvé a vlastně doteď pořád stejné. Pokaždé je to jen na chvíli. Ten blažený pocit, pocit lásky, vlastnictví. Ano, je její a nikdo jí ho nevezme.
(Jsi si tím tak jistá?)

,,Naprosto." řekla tiše, aby ho nezvbudila. ,,Miluje mě."
Myslela to vážně, nebo chtěla přesvědčit sama sebe?
(Nemiluje tě. Nechce tě. Nenávidí tě. Je s tebou jenom aby si užil.)
,,To není pravda." řekla už trochu hlasitěji. Oči upřela na jeho tvář, která se trochu zamračila, ale neprobudil se.
(Skoč, má panenko, skoč.)
,,Miláčku, co si dáš k snídani?" volala na něj přes chodbu do vedlejší místnosti, kde se oblékal do svého černého obleku. Sobě mazala dva toasty džemem a burákovým máslem.
,,Nedělej si starosti, něco si koupím po cestě." ozvalo se z ložnice.
,,No no, maminka má taky hlad." řekla konejšivě a pohladila své vystouplé břicho, když ji už několikrát nedočkavě koplo.
Mobil ležící po její pravici na stole trochu zavibroval. I když nebyl její, podívala se, ne ze zvědavosti, spíš jenom tak, aby nezmeškal třeba něco důležitého. Esemeska. Od koho? Neznámé číslo 723845089. Asi omyl. Mobil položila a dál se věnovala toastu s burákovým máslem. Mobil znovu zapípal. Esemska s číslem 723845089. Zvala mobil do ruky a chvíli se na něj jen tak dívala. Byla sama a kdo ví, co dělal on. Může se podívat. Ani by to nezjistil.
(Co když je to nějaká jiná?)
,,A co když je to omyl?!" řekla nahlas, ale dostatečně potichu, aby to neslyšel.
Doslova hypnotizovala mobil svýma mandlovýma očima. Znáčkne to tlačítko. Udělá to. Podívá se, aby ukojila svoji zvědavost.
,,Zlato, co to děláš?" zeptal se jí. V ruce držel svoji druhou ponožku stále ještě neoblečenou.
Mobil stále svýrala v pravé ruce.
,,Nic, přišla ti smska." řekla jen tak.
,,Četla sis ji?" zeptal se pochybovačně, ale nezdál se být naštvaný.Možná trochu překvapený.
,,Ne." odpověděla rozhodně. ,,Nečetla." zdůraznila, když viděla jeho pohled.
,,Dobře. Podej mi ho." požádal ji a natáhl k ní ruku. Nejistě mu jej vložila do natažené ruky. ,,Díky." řekl a chystal se odejít zpět do ložnice aby na sebe nasoukal černou ponožku a sako.
,,Počkej," zastavila ho mezi dveřmi. V levé ruce svírala nachystaný toast jen jen ho sníst. ,,Měli bychom si promluvit." začala pomalu. ,,Mezi námi to není tak krásné, jak si pořád namlouváme. Vlastně o sobě skoro vůbec nic nevíme. Nežijeme spolu jen vedle sebe. Nemilujeme se."
,,O čem to mluvíš? Já tě miluju." snažil se ji přesvědčit. Asi marně.
,,Ne, nemiluješ. Kdybys mě miloval, mluvil bys se mnou. Vždyť tebe vůbec nic nezajímá. Nezajímá tě, jak se cítím, jak mi je. Nezajímá tě ani naše dítě. Věčně si pryč. Bar by byl ta přijatelnější možnost. Raději se neptám, protože se bojím toho, co mi odpovíš.Asi tři dny v týdnu nechodíš domů, vracíš se nad ránem. A čím dál častěji chodíš domů opilý." vyčítala mu. Sama sebe překvapila svým klidným tónem.
,,Tak dost, tohle nehodlám poslouchat." Posadil se na židli a oblékl si ponožku. ,,Jestli na mě ještě někdy něco takovýho zkusíš, tak se asi nebudu ovládat." přešel do ložnice a oblékl si sako. ,,Teď to přejdu. Si těhotná a zbláznily se ti hormony, ale příště si ke mě něco podobnýho už dovolovat nesmíš. Já mám taky svoje soukromí a do tvýho se ti nepletu. Teď už musím jít, nebo přídu pozdě." vzal černý kufřík ze skříňky a odešel.
Podlomila se jí kolena. Sesunula se k zemi. Nechtěla ho provokovat. Věděla, že ji miluje, tak proč na něj tak tlačila? Jistě, že každý potřebují své soukromí, jinak by se z toho brzo zbláznili. A to, že se někdy zdrží v práci ještě neznamená, že někoho má.
(A víš to tak jistě? Podle mě má jinou.)
,,Miluje mě." zašeptala se zaťatými zuby.
(Psala mu, teď je u ní a ty víš, co dělají.)
,,Nechci tě poslouchat! Zmlkni!" okřikla ho.
(Zapomněla si už na Ni? Ona přece byla ta, která vás tehdy rozdělila. Ona byla ta překážka, kterou jsi musela rozbít. Ale ne, ty jsi ji tenkrát jen obešla.)
,,Zklapni!" rozkřikla se. Samozřejmě, že na Ni nezapomněla, ale Ona byla to poslední, na co by teď chtěla myslet. ,,Je to už dávno. A říkal, že to už skončilo. Je to jenom bejvalka." hájila ho.
(Je se Sabinou!)
,,Neříkej to jméno!" křičela hystericky na celý dům. ,,Neříkej to jméno! Zklapni!"
(Sabina, Sabina! Šuká tvýho snoubence!)
,,Zklapni!!" řvala. Držela se za uši a vší silou bušila hlavou proti zdi, o kterou se zády opírala. S každým dalším úderem se ale hlas vracel a ještě silnější a jízlivější.
(S-A-B-I-N-A!!!)
Pomalu ztrácela vědomí, ale nepřestala hlavou bušit o stěnu, která se pomalu ze světle modré barvila na rudou.
,,Proboha!" vykřikl, když uviděl svoji snoubenku. ,,Co to proboha děláš?!"
(Sabina! Užívá si s ní.)
,,Zklapni! Neříkej to jméno! Zklapni!" řvala hystericky a nevnímala jeho přítomnost.
(Je lepší než ty. Je se SABINOU!)
,,K čertu." zaklel a z hluboké kapsy vydoloval svůj mobil. Vytočil krátké číslo a mobil přiložil k uchu. ,,Haló? Mám tu svoji přítelkyni, je zraněná na hlavě. Myslím, že má záchvat. Je v osmém měsíci těhotenství."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama