Never more

1. července 2011 v 20:58 | Ywen |  Něco o mě
Tak ti nevim, Karle, ale je to docela těžký. Je to zatím jenom první den bez mojí úžasné devítky a už se cítím tak nějak prázdně a vyhasle. Bez nich to prostě nejsem já. Sedím u komplu a čekám, až někdo z nich příde na facebook. A to se prostě dřív nestávalo... Je to divný, potřebuju se asi svěřit. Mám strašný výkyvy nálad. Když tohle píšu, tak se usmívám a jsem spokojená, ale ještě před pár hodinami jsem málem brečela :). Je to jako by mě půlka chyběla. Oni byli prostě moji :) mám je strašně ráda a rve mi srdce, že je musím opustit. Ano, na všem špatném něco dobrého, nový kamarádi, známosti, pařbičky :D známe to. Ale s těmahle dětskama to prostě bylo devět let a devět zatraceně krásných let. Jo, uznávám, ze začátku to bylo fakt těžký a opravdu jsme se sjednotili tak v sedmičce, nebo osmičce, ale opravdu to stálo ta to. Já sem si to opravdu užila a snad jsem nebyla jediná. Třeba si to přečte někdo, kdo přes prázdniny neodchází a třeba mi dá zapravdu. Jo, potřebuju nějak zabít čas, zkusím se s někým domluvit na víkendu... Snad někdo bude mít čas :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama