Červenec 2011

Reklamy v kostce

26. července 2011 v 15:10 | Ywen |  Jednorázovky
Už dlouho jsem se neozvala a tak jsem se rozhodla napsat krátkou a jednoduchou ,,povídku" na téma týdne.

Zvoní mi budík, vstávám z postele. To už je zase ráno? Bože, co na sebe? Do mého pokoje jde mamka.
,,Na, vem si tyhle." podává mi mé staré šaty.
A najednou říkám. ,,Ty jsou tak zářivě bílé! Ty sou nové?"
,,Ne, jen vyprané v Perwollu." směje se mamka.
Bože, co to je? Nevadí, už nemám čas, musím jít do sprchy. Otevírám dveře a tam namakanej černoch s ručníkem místo kalhot.
,,Podívej se na svého muže, na mě, znovu na něj a zase na mě. Muže vonět jako já!"
Ječím a vybíhám z koupelny. Soukám se do šatu a vybíhám, z domu. Před bytem stojí malý zelený ufon s obrovskou hlavou a pokřikuje na mě něco o Alze. Rychle běžím k autu. Co se to dneska kruci děje? Zastaví mě hezká brunetka, co podle svých značkových šatu a perfektního líčení nepatří do téhle čtvrti a vedle ní asi přítel v perfektně padnoucím obleku.
,,Kolik stojí tvoje auto?" ptá se mě.
,,Nevím, asi dvěstě tisíc." odpovídám rychle a snažím se odemknout dveře.
,,Cože? I má kabelka je dražší!" odpovídá mi podrážděně dívka a oba dva s opovržlivým pohledem odcházejí.
Co to sakra jako je? Řítí se moje máma.
,,Je úterý. Tady máš Bebe. Zasití na celé dopoledne!"
Nasedám do auta a startuju. Rychle pryč odsud. Dneska je to nějaký divný! Něco se stalo, jen nevím, co.
Projíždím okolo polí, kde pár namakaných spocených chlapu sklízí jahody, seká dřevo a nese karton plný mrože.
Vystupuju z auta. Co to? Já jsem celá zelená! A honí mě celé město!! Bože! Co se to děje! Už mě mají!
Někdo se mnou třese.
,,Zlato, vstávej." třese se mnou máma. Bohu díky, byl to jen sen. ,,Tady máš granko."
,,Ale mami, je mi třicet!"
,,Ale granko ti chutná pořád."

Večer s Harrym Potterem

20. července 2011 v 13:28 | Ywen |  Nezařazené
Tenhle článek obsahuje rozuzlení děje! xD
Včera jsem se sestrou byla na posledním dílu Harryho Pottera. Bylo to boží! Udělalo to na mě daleko lepší a velkolepější dojem, než první část. Sice tam chyběly ty vtípky, ale co, byla tam celkově naprosto úžasná atmosféra, co by se dala krájet. Trochu mě zklamala jednduchost konce (v knížce byl dalko, daleko, daleko zamotanější), ale to by ten film musel být tak o hodinu delší. Draco mi zase přišel jako naprostej chudák (bylo mi ho fakt strašně líto, hlavně na tom konci, jak se měl přidat k Voldemortovi, ale chtěl zůstat na Harryho straně. Ale chápu, že přešel kvůli rodičům. Mimochodem, Malfoyovi už nechtěli být smrtijedi, kdyby to někdo nevěděl) a dokonce mi ukápla slza, když umřel Snape. Pak to bylo v pohodě, jenže pak umřeli Lupinovi a Fred a mně se chtělo brečet znovu. Samozřejmě, že jsem to věděla, ale prostě mě to dostalo. Taky mě malinko zklamalo, že souboj mezi paní Weasleyovou a Belatrix měl být tak na deset stránek, mělo to být velkolepé a ony vyslaly pár kouzel a byl konec xD. Samozřejmě, kdyby měli všechno dělat podle knížky, tak ten film trvá pět hodin. Ale podle mě byla první část až moc dopodrobna rozvedená (bylo to asi třičtvrtě té knížky) a do druhé části to bylo natěsnáno tak, aby se všechno stihlo udát aspoň okrajově. Líbil se mi Nevil. Ten měl v tomhle dílu opravdu krásnou roli- vlastně zabil Voldemorta. A taky bylo moc hezký: ,,Harry, musím najít Lenku! Musím jí říct, že ji miluju, vždyť do rána budeme oba mrtví!" To bylo fakt úžasný. Navíc měl Nevil na konci naprosto nádhernou řeč. Taky mě hodně zasáhlo, jak strašně Snape
Nějvtipnější bylo, jak všichni strašně zestárli, na Nevilovi to bylo vidět asi nejvíc. A taky na slečně McGonagalové. Když na ni byl záběr zblízka. Ale líbilo se mi to, v kině jsem byla nmadšená. Trochu mě mrzí, že je to konec.
Ještě bylo dobrý (ale to bylo jenom v knížce) jak o těch devatenáct let později ti rodičové (vlastně Ron, Hermiona, Harry a Ginny) valili do těch dětí. ,,Jestli se nedostaneš do Nebelvíru, tak tě vidědím." nebo ,,Tak to je malý Scorpius (ukazuje na Dracova syna)." zahučel tiše Ron. ,,Koukeš, Rosie, abys byla u všech zkoušek lepší než on. Díky bohu máš mozek po matce."
Taky Ronovi to v tomhle díle myslelo, což je docela nezvyklé. Na začátku dílu se on a Harry převlékali a teda řeknu vám xD... Ron je fakt krásnej xD. Ale po těch devatenácti letech měl pěknej pupek xD. Mně by to nevadilo.
Takže to shrneme. Byl to úžasný zážitek a jestli jste to ještě neviděli, tak se určitě podívejte.

Místo pro reklamy

17. července 2011 v 18:19 | Ywen |  Reklamy
Sem mi můžete napsat, když chcete, abych zašla na váš blog, zůčastnila se nějaké soutěže, ankety, bleskovky...

Itálie vs Slovinsko, aneb s Kantilénou v Gorizii

15. července 2011 v 17:02 | Ywen |  Něco o mě
Jak už jsem se zmiňovala v minulých článcích, na začátku července proběhla v italsko-slovinském městě Gorizie pěvecká soutěž všech světových sborů, co mají chuť se přihlásit a poměřit svůj um s ostatními. Samozřejmě na takovéto akci nemohla Kantilena chybět. Bonus byl i ten, že za výhru byla nejen medaile, ale i peněžní dar nemalé částky. Na tuto soutěž jsem byla vybrána i přes to, že jsem se na zkoušení naprosto znemožnila. Nebyla jsem obšem sama, kdo nástrahy hlaholny (místnosti, ve které zkoušíme) nepřekonal, ovšem Jakub, náš sbormistr, nám všem dal ještě jednu šanci. Vždycky k nám byl ohromně schovívavý a milý, jakobychom byly jeho vzdálenější rodina. Takže jsme všichni sbalili své věci a před Bohémkou čekali na náš autobus od společnosti DOP(L)AZ s řidičem Ivanem, který nás vozí, co moje maličkost pamatuje.

První překážkou bylo, že jsem si zapomněla kostým doma. No, řekněme, že mi pro něho táta přijel tím stylem, že kde se jezní 80 jen 110. Tak i mistr tesař se někdy utne. A sem tam překročit zákon je přece zábava. Nikoho nezranil a všechno proběhlo hladce. Odjeli jsme směr Gorizie.

Ubytování bylo sice skromnější, ale nádherné, útulné a bohatě nám stačilo. Dětský domov se nacházel ve slovinské části Gorizie, neboť toto město se nachází přímo na rozhraní těchto dvou zemí. Jídlo bylo vynikající po celý týden, ale nejvíce mě zaráželo jeho množství. Doma si dám na večeři třeba rohlík se sýrem a pár koleček okurky. Ne, tady se ze všeho dělal rituál. Předkrm lasagne, polévka, hlavní chod (například řízek s hranolkami), salát, dezert. Když jsme se tvářili, že už nemůžeme, dívali se na nás jako na blázny. Fajn, řekli jsme si, dojíme to, když s tím měli takovou práci.

Další zarážející věc byla, že jsme ráno snídali o půl osmé, večeřeli o půlnoci a museli pít hektolitry vody, abychom přežili to horko. A do toho všeho jsme ještě soutěžili ve třech kategoriích (tři koncerty!!!), zpívali hodinu a půl v jednom kostele (mimochodem, tohle byl jediný kostel, ve kterémjsem se potila) a na konec jsme se zúčastnili koncertu výherců o absolutního vítěze. No, nějak jsme to prostě zvládli a i když si polovina z nás myslela, že z toho horka zešílí, tak všem se zachovalo pevné zdraví a možná nás to i něco naučilo- do té doby jsme nevěděli, co je to vedro a absolutní nasazení.

A teď k cenám a výhrám. Získali jsme jedno třetí místo (z devíti), čtvrté (z osmi) a šesté (ze čtrnácti), což si myslím, že je výborné na to, že jsme byli jediný dětský sbor. Ostatní byli smíšení (muži a ženy 18+), co se zpěvem prostě živí. Jo, a na tom o absolutního vítěze jsme byli pátí ze šesti, což znamená, že když sborů bylo devatenáct, tak jsme čtrnáct z nich porazili. Kuba byl naprosto nadšený naším výkonem a můžu teda říct, že my taky. Bylo to úžasné a rozhodně bych to absolvovala znovu.

Mimochodem, absolutní vítěz dostal 5 000 euro (125 000 Kč) a vyhráli ho Estonci, kteří vyhráli ještě asi pět jiných kategorií, takže se v těch penězích teď mohou i koupat xD. Ne, tak nebudeme jim to závidět :D
Jeden den jsme se večer zúčastnili openair párty a bylo to teda úžasný. Trancilvánce (tvářili se uraženě, když jsme je označili za Rumuny) nadchla hra Rybičky, rybáři jedou. Se Slováky jsme si zazpívali pár lidovek, sbor z Iránu měl strašně hezký kluky (spíš chlapi, ale stejně byli sexi) a s těma mongoloidníma lidma, o kterých jsem zase zapomněla, odkud jsou, jsme tancovali. A tancovali jsem i s těma Trancilváncema a bylo to boží. Můžu vám říct, tancovat s pěkným Rumunem xD.... hm... bylo to boží xD

PS: Jestli vám můžu radit, určitě si zajeďte do Itálie. Já nejsem žádná kráska a každý Ital se za mnou otáčel a pískal na mě.

Moje oblíbené seriály

1. července 2011 v 22:20 | Ywen |  Něco o mě
Tady je seznam seriálů, na které se nejraději dívám. Snad se vám bude některý z nich líbit :D A když ne, tak co :) ne, dělám si srandu. Myslím to vážně, snad se vám budou líbit.


1) The Simpsons
Naprosto zabijáckej seriál, snažím se koukat každej den, ale někdy to prostě nevíde. Ale teď o prázdninách to rozjedu. Viděla jsem už všechny díli, a na netu mám rozkoukanou 21. sérku, pak kouknu na 22. sérku. Už se těším

































2) How I Met Yout Mother (HIMYM)
Asi jeden z nejlepších seriálů, co znám. Pokaždé mě to pobaví a v originále se navíc učíte anglicky, i když s trochou amerického přízvuku. No co, mně to stačí, navíc teď budou dávat HIMYM i v originále na prima cool, takže bezva. Chci všechny zkouknout online v originále.





3) My name is Earl
Taky prča. Rendy je zabijáckej, je asi nejlepší a pak Krabák :D. No jo, miluju americký seriály. Joy je strašně hezká, teda aspoň podle mě. Já bych se dívala na všechno v originále, ale prostě nemám na všechno čas. Snad si o prázkách najdu aspoň pár hodin.





4) Buffy, the vampire slayer
Jo, to je taky dobrej seroš, ale už ne tak dobrej. Nejvíc se mi líbí Spike. Je naprosto dokonalej. Ale sere mě, jak Buffy pořád lítá za Angelem. Jo, dobře, je hezkej, ale Spike je prostě vostrej :). Však ten, kdo to zná, určitě ví, jak to myslim, že? A co vy, rači Angel, nebo Spike.





5) Ezel
Ön jim věřil, oni ho zradili. On ji miloval, ona ho poslala na doživotí. Ale teď se vrátil, aby se všem třem pomstil. Všechno ale není tak jednoduché, jak si představoval.

Never more

1. července 2011 v 20:58 | Ywen |  Něco o mě
Tak ti nevim, Karle, ale je to docela těžký. Je to zatím jenom první den bez mojí úžasné devítky a už se cítím tak nějak prázdně a vyhasle. Bez nich to prostě nejsem já. Sedím u komplu a čekám, až někdo z nich příde na facebook. A to se prostě dřív nestávalo... Je to divný, potřebuju se asi svěřit. Mám strašný výkyvy nálad. Když tohle píšu, tak se usmívám a jsem spokojená, ale ještě před pár hodinami jsem málem brečela :). Je to jako by mě půlka chyběla. Oni byli prostě moji :) mám je strašně ráda a rve mi srdce, že je musím opustit. Ano, na všem špatném něco dobrého, nový kamarádi, známosti, pařbičky :D známe to. Ale s těmahle dětskama to prostě bylo devět let a devět zatraceně krásných let. Jo, uznávám, ze začátku to bylo fakt těžký a opravdu jsme se sjednotili tak v sedmičce, nebo osmičce, ale opravdu to stálo ta to. Já sem si to opravdu užila a snad jsem nebyla jediná. Třeba si to přečte někdo, kdo přes prázdniny neodchází a třeba mi dá zapravdu. Jo, potřebuju nějak zabít čas, zkusím se s někým domluvit na víkendu... Snad někdo bude mít čas :D

Rozlučka

1. července 2011 v 20:49 | Ywen |  Něco o mě
Tak nevim, no, možná mě někteří teď budete považovat za blázna, ale já sem si tu rozlučku užila. Prvně byli všichni v pohodě, dala jsem si dvojitou vodku s džusem (prosím povšiměte si pořadí :D) a všechno jsem sledovala tak nějak z povzdálí. Pak začalo pár lidí zvracet a usínat. Dali jsme jim trochu vody, uklidňovali jsme je a balili do mikin, aby byli aspoň trochu v teple, protože jsme byli venku a tam foukalo a poprchávalo. Pak jedna holka byla tak opilá, že jsme se báli, aby neměla otravu krve, teda aspoň já sem se bála. Musím teda říct, že jsem ze začátku byla pořádně vyděšená, to byla moje první ,,pořádná" akcička a tohle do toho.... :D no ale s tím se musí počítat, nakonec jsem si to užila, až na ten závěr, kterým sem to ostatním trošku zkazila, ale většina si z toho stejně asi nic nedělala, takže co... Když nad tím takhle přemýšlím, jsem ráda, že jsem tam šla, nějak s tím musím žít :D. Ne, dělám si srandu. Byla to prostě rozlučka, jak má být. I Kapi se odvázala, možná víc, než měla :D. Všichni to přežili, a to je hlavní :D