Mno, jak začít. Ach ano, snad takhle...
Když jsem byla malá lajnovala jsem si budoucnost do tenoučkých řádek bez jediného vybočení. Všechno mělo být dokonlé. Představovala jsem si, že budu královna, třeba jako má GB, že budu mít kopu dětí a že všechno bude dokonalé. Čím víc jsem ale rostla, tím víc se tento sen rozplýval a přetvářel se na daleko reálnější obraz, jako třeba právnička, nebo doktorka. Nakonec se i tohle zdálo nedosažitelné a já začala zjišťovat nejen své klady, ale i zápory a své skutečné simpatie k práci. Teď bych si představovala klidné zaměstnání v redakci novin, mít pohodového manžela, o jakého se mohu opřít, dvě děti, kluk by měl být starší, aby se neprali, a to mi k životu bohatě stačí. Možná je to ještě lepší, než být sledovanou královnou, možná to všechno bude ještě úplně jinak...
Víš kolik já měla snů o své budoucnosti nakonec se to všechno rozplynulo v jediném momentu.:)