Květen 2011

Z běhání rande???

28. května 2011 v 21:38 | Ywen |  Něco o mě
Tak jsem po dlouhé době vyslechla radu mé kamarádky a šla jsem si zaběhat. Před chvílí jsem se vrátila a jsem teda dost vyfluslá, ale mám takovej ten úžasnej pocit zadostiučinění.No, ale měla bych začít od začátku. Bylo asi třičtvrtě na devět a přišla sem za našima.
,,Můžu jít na chvílu ven?" zeptala jsem se.Mamka se na mě podívala, jako kdybych spadla z višně.
,,A kam chceš jako teď jít?" zeptala se.
,,Jenom tak ven."
,,A s kým?" zeptala se znova.
,,Sama." osvětila jsem.
,,Takže ty chceš jít teď ven a sama a jenom tak. To je trošku divný ne?" zeptala se.
,,A můžu?"
,,No nemůžeš." řekla.
,,Klidně běž." odpověděl taťka. Tak jsem se zbalila a šla.
No jo, jenže když jsem se vrátila asi za dvacet minut, tak mamka na mě.
,,A kdes jako byla?"
,,Za Brnem." odpověděla jsem. A byla to pravda, asi půl kiláku za barákem je cedule konec Brna. To by to ale mamka musela vědět.
,,No, sem doběhla až za Brno." prokecka jsem omyle to, co sem nechěla nikomu říkat.
,,Jo tak, sportem ku zdraví." usmál se taťka. ,,Sem myslel, že máš rande."
,,Já sem si taky říkala, že tady určitě obchází nějakej kluk." řekla mamka.
,,Víš," řekl taťka nakonec, ,,ono se taky říká Sportem k invaliditě."
Tak to sou prosím pěkně moji rodičkové... Na co oni nemyslí :D

Tak naposledy....

28. května 2011 v 16:17 | Ywen |  Nezařazené
Moc děkuju všem, co hlasovali pro alternativní konce. Cením si vašich hlasů a překvapilo mě, že vás bylo tolik. Sama vím, že čím víc možností, tím těžší je, si mezi nimi vybrat. A vidím, že to bylo těžké i pro vás, konec je totiž nerozhodně. Možnost A i C totiž dostali obě tři hlasy. Proto vás žádám ještě jednou, prosím, hlasujte mezi A a C!!! Prosííííím. Já už bych to ráda dopsala, ale jsem strašně nerozhodná. Jasně, oba ty konce jsou dobrý a podle mého vkusu zajímavý. Jenom vám můžu říct, že jeden je dobrej a druhej špatnej. Je na vás, který si vyberete.

Piráti a Johnny Depp :D

28. května 2011 v 16:11 | Ywen |  Nezařazené
Včera večer jsem s taťkou byla v kině. Samozřejmě, že na pirátech, jak jinak. Já totiž naprosto žeru Johnnyho a naši si na to už museli zvyknout :D . Upřímě řečeno, čekala jsem od toho trošičku víc, ale Jack to jako vždycky zachránil. A mimochodem jak na konci plnil ty kalichy, tak mi hned bylo jasné, že je otočí a hnedka jsem se podívala, že to lije do pravého. :D Jo, no, byla to sranda a myslím, že si to užil i taťka. Hned jak jsme vstupovali do sálu, sem si musela šáhnout na dvoumetrovou hlavu Jacka a ta%tka si pak ze mě dělal srandu :) no co, mně to za to stálo. Film byl dobrej a upřímě řečeno, Penélope jsem si v té roli nedokázala představit, ale příjemně mě překvapila. Nejlepší byl ten konec. Čekám s tebou dítě-To bych si pamatoval-Byls namol.-Tak moc zase ne! :D Nebo -Nemáš termity?- To bylo dost zabijácký. -Jacku, pokaždý, když se potkáme, mě musíš něčím píchat.- :D Njn, bylo to dobrý. Jestli jste na tom ještě nebyli, určo si zajděte.

Budoucnost????

25. května 2011 v 20:13 | Ywen |  Nezařazené
Mno, jak začít. Ach ano, snad takhle...
Když jsem byla malá lajnovala jsem si budoucnost do tenoučkých řádek bez jediného vybočení. Všechno mělo být dokonlé. Představovala jsem si, že budu královna, třeba jako má GB, že budu mít kopu dětí a že všechno bude dokonalé. Čím víc jsem ale rostla, tím víc se tento sen rozplýval a přetvářel se na daleko reálnější obraz, jako třeba právnička, nebo doktorka. Nakonec se i tohle zdálo nedosažitelné a já začala zjišťovat nejen své klady, ale i zápory a své skutečné simpatie k práci. Teď bych si představovala klidné zaměstnání v redakci novin, mít pohodového manžela, o jakého se mohu opřít, dvě děti, kluk by měl být starší, aby se neprali, a to mi k životu bohatě stačí. Možná je to ještě lepší, než být sledovanou královnou, možná to všechno bude ještě úplně jinak...

Pro SB

22. května 2011 v 19:33 | Ywen |  Blog
Moc se omlouvám svým SB, ale teď nějako dobu nebudu moct obíhat, protže mám trochu pomalej net a sotva vydrží k tomu, abych psala články. Ostatní stránky se mi prostě nezobrazují, nebo to trvá tak dvacet minut. Omlouvám se, ale tolik času vážně nemám. Sem nervák a ten kompl bych asi rozflákala.

Pro moji maminku ♥

16. května 2011 v 17:02 | Ywen |  Nezařazené
Vím, že den matek byl už osmého, ale to mi vůbec nevadí. Samozřejmě jsem svojí mamince popřála, dala jí dáreček, ale chtěla bych jí ještě dodatečně ocenit jednou písničkou, co jsem pro ni našla. Já vím, Lunetic nic moc, ale lepší než nic a moje maminka tím určitě nepohrdne.
Maminko, mám tě moc ráda a doufám, že za mnou budeš ještě dlouho stát a pomáhat mi. Mám tě ráda.

Týden pryč v Paříži :D

15. května 2011 v 14:55 | Ywen
Určitě vás zajímá, co jsem za ten týden, co jsem nepsala, dělala. Teď se něčeho chyťtě :D, splnil se mi totiž můj sen a jela jsem do Paříže! :). Ráda bych vám sem napsala úplně všechno den po dni, ale nevím, jestli si na všechno vůbec vzpomenu... Ale vezmeme to od úplného začátku..

Je pondělí přesně poledne a já stojím s kufrem a batohem nachystaná před školou a loučím se se svojí milovanou maminkou. Učitelka vykřikuje jména děcek ke kontrole pasů a kartiček pojišťoven a já koukám do oken všech tříd, co teď sedí s učí se. Všichni nasedáme do autobusu a po menších komplikacích, že jednomu se nelíbí u okna a tamta chtěla sedět s touhle, jsme konečně vyjeli. Cesta byla sice dlouhá, ale ani minutu jsme se nenudili. Seděla jsem vzadu, protože tam je největší sranda a vůbec mi nevadilo, že autobus tam nejvíc houpá. Na nějaké "je mi špatně" prostě nebyl ani čas, celou dobu nás bavili Pajka, Hany, Filip a Paťák :D. Jediné, co nás některé trochu vyděsilo byla prohlídka autobusu německou policií, zvlášť když jsme je porazili a Paťák si na kus papíru nakreslil českou vlajku, kterou dominantně mával za okýnkem. Policisté naštěstí nebyli zarytými fanoušky a nechali nás bez dalších průtahů odjet. Celý den završila nádherná chvíle, když po vyhraném zápase celý autobus začal zpívat českou hymnu.

Úterý začalo nádherným rozedněním asi o půl šesté, kterému jsme s Mery přihlíželi a nezkazila ho ani snídaně tak o osmé pořed Eiffelovou věží, kterou nám pracně nachystali naši úžasní řidiči. Vystoupali jsme až do druhého patra, což je asi 630 schodů a užívali si nádherný výhled. Za celý den jsme viděli spoustu věcí, třeba Invalidovnu, kde bydleli zranění vojáci, most Alexandra III, jenž jsme za celý výlet překročili asi milionkrát, Vítězný oblouk a Champs Elyseé, kde všechny naštvali tím, že jsem si nemohli nic koupit. Den završil příjezd na hotel kde byl pokoj velký asi jako krabička od sirek a to nepřeháním. Ve sprše se člověk nemohl otočit a v každém pokoji minimálně jedna věc nefungovala. Všem to bylo ale stejně jedno, protože všichni hned usnuli.

Ve středu Montemarter, královský palác a Versailles. Ty zahrady byly tak nádherný, tak strašně mě to dojalo... Okamžitě jsem si vzpomněla na Angeliku, Tři mušketýry, Hrbáče a na všechny ty filmy, který jsem tak milovala právě proto, že byly natáčený v té božské zahradě. Taky jsme byly v takovým městečku na ohromným prostranství, kde bylo asi šest domů a tam se vždycky uchylovala královna na nějakou dobu. S holkama jsme už začali jako že jedna je mlynářka, druhá to a třetí tamto, rozdělily jsme si práci a už jsme si pomalu najaly i nějakýho sexy zahradníka :D.

Ve čtvrtek jsme byly v Louvru, Latinské čtvrti, která na mě teda neudělala až zas takovej dojem, univerzita Sorbonna, Notre Dame a spoustu dalších věcí, například vyznačený základ Bastily, nebo důkaz jednoho kyvadla, že se země točí. Večer jsme se plavili po Seině, což bylo naprosto romantické. Eiffelovka svítila, v přístavu se začali slízat lidi, co tam každý den pařili a v jedenáct hodin začala Eiffy blikat jako jeden obří majestátní diamant. Pak jsem nasedli do autobusu a vyjeli směr domov.

Poslední den v pátek jsme na tři hodiny zastavili v Amberku, což jsou německé lázně, byly tam proudy teplé vody, venkovní a vnitřní část a jeden úžasný tobogán. Všichni jsme v něm jezdili jak utržení ze řetězu a já sem si tam narazila nohu, mám nateklé dva prsty a bolí to jak ani nechci říkat co. Ale nevadí mi to, za celou dobu jsem ani moc nespala, byla jsem unavená jako prase, na nohu jsem nedošlápla, ale ničeho nelituju. Ten zájezd byl úžasný a určitě jsem v Paříži nebyla naposledy.

Diplom pro Maki, moc se nepovedl, ale to určitě nevadí. Nebo jo? No to je jedno, hlavně že jsem se snažila...

5. května 2011 v 19:02 | Ywen |  Blog
Tak konečně to mám hotový. Omlouvám se, že vypadá takhrozně, byl daleko hezčí, ale pak mi to nějak začalo bbnout, blog mi to nechtěl zveřeknit v tom programu, tak jsem to vytiskla, nascenovala a nějak mi to nešlo otočit, mno, tak jsem se aspoň snažila :). To se přece počítá ně? Vždyť je to můj první diplom, co vyrábím. Pro SB Maki.